Vláda opět podlehla zelenému socialistickému běsnění

Po zhoršení dostupnosti vlastního bydlení pro stovky tisíc domácností kvůli prosazování energeticky úsporných budov či brutálním prolomení soukromí v domácnostech pod záminkou kontroly kotle přichází další bizarní nápad z řad sociálních inženýrů, za který by se nemuseli stydět nejlepší „ekonomičtí“ plánovači minulého režimu.

Zájem o ekologická auta (to je sám o sobě nesmyslný termín, což dokazuje například to, že do ekologické zátěže aut s elektrickým pohonem se běžně nezapočítávají zplodiny vzniklé výrobou elektrické energie nutné k dobíjení akumulátorů – při jejich započtení už by tak ekologicky šetrné tato auta nebyla) je v Česku mizivý. Auta s alternativním pohonem netvoří ani dvě procenta celkových prodejů. Uživatelé aut tak mají jasno – údajně ekologičtější vozy se jim nevyplatí a proto o ně nemají zájem.

Takový postoj se však nelíbí politikům, kteří se v zájmu své jediné pravdy neštítí prosazovat svůj názor na úkor většiny. Situace zatím nezašla tak daleko, jako v případě bydlení, kde všemocný Brusel dokonce zakázal jakékoliv jiné alternativy, než které sám považuje za vhodné. Že to zdraží byty a rodinné domy o stovky tisíc korun, kvůli čemuž se vlastní bydlení stane méně dostupným, byrokrati a europolitici s obrovskými platy a dalšími pro běžného pracujícího člověka nepředstavitelnými benefity vůbec neřeší.

V tomto případě se majoritní trh (zatím) nezakazuje, pouze se pokřiví ve prospěch minoritního. A nejlepším nástrojem současných socialistických inženýrů, jak pokřivit trh, jsou dotace. Právě ty hrají hlavní roli v tomto případě. Ministerstvo průmyslu a obchodu spolu s resortem životního prostředí reálně zvažují zavedení státních podpor na nákup vozu s alternativním pohonem. Zatímco průmysl a obchod počítá spíše s variantou takzvaného šrotovného, životní prostředí chce dotovat pořízení vozů. Vyčlenit na to má až 150 milionů korun.

Podpořit prodeje automobilů zavedením šrotovného, tedy příspěvku za ekologickou likvidaci starého auta, či jiné formy nákupní dotace má pro českou ekonomiku, jejíž výkon stojí a padá s výkonem automobilového průmyslu, jistě svůj smysl. Není proto od věci o podobných opatřeních diskutovat. Pokud měla taková podpora vůbec někdy přijít, bylo to před několika lety, kdy se Česko potýkalo s následky ekonomické krize. Zvažovat něco podobného nyní, kdy automobilky působící na českém trhu hlásí rekordní tržby a rekordní jsou i statistiky nově přihlašovaných aut, je minimálně mimo mísu. Zdravě rostoucí sektor si hravě poradí i bez těchto drobných příspěvků.

Vláda by naopak své úsilí měla nasměřovat jiným směrem a podpořit segment ekonomiky, který dosud spíše dusí. Tím je stavebnictví, které se na HDP země podílí zhruba pěti procenty. Stavaři se musí potýkat s nejsložitějším procesem získávání stavebního povolení ze zemí EU, který ještě zhoršila loňská novela zákona o posuzování vlivu staveb na životní prostředí (tzv. proces EIA). Nové výstavbě navíc hází klacky pod nohy také nepřátelský postoj mnoha lokálních i celostátních politiků.

Zájem o nové bydlení je přitom díky rekordně nízkým hypotékám jednou z nejlepších možných investic dostupných i pro drobného investora nedisponujícího volnými miliony na účtu. Kromě aktuální bytové potřeby tím vyřeší i zabezpečení ve stáří. Hodnota kvalitní nemovitosti se totiž časem nesníží, naopak ještě vzroste. Důchodce, jehož děti už opustily teplo rodinného krbu, může větší byt prodat, koupit si levnější menší a zbylé peníze využít jako přilepšení ke státní almužně mylně nazývané jako důchod. Případně může využít příjem z nájemného za druhý investiční byt.

Stát by si to měl při pohledu na prohlubující se deficit důchodového účtu rychle uvědomit a tyto lidi svědomitě se připravující na vlastní stáří podpořit. Ne jim házet klacky pod nohy tím, že pod záminkou boje proti plýtvání energií postaví drtivou část trhu „mimo zákon“. Socialistické centrální plánování v rozporu s realitou totiž nikdy nic dobrého nepřineslo.