ČNB zbytečně supluje privátní banky a rozhoduje o věcech, které řešit nemá

Maximální limit bude až do konce března příštího roku 95 procent a od začátku dubna pak klesne dokonce na 90 procent.

Co to pro zájemce o nové bydlení v praxi znamená? Vlastně ve většině případů nic zásadního. Už nyní totiž stoprocentní hypotéky představovaly jen mizivé procento trhu. Dokonce i pětadevadesáti- či devadesátiprocentní hypotéky jsou na trhu spíše výjimkou.

Stoprocentní hypotéky si podle zkušeností bank brali většinou lidé, kteří by jinak na hypoteční úvěr nedosáhli, lidé, kteří nyní sice ještě peníze na měsíční splátky nějak poskládají, ale v budoucnu s tím mohou mít stále větší potíže. Navíc fakt, že nedokázali našetřit vlastní prostředky alespoň na část nového bytu či domu, dokazuje, že rezervy pro mimořádný výpadek příjmu či budoucí zvýšení hypotečních splátek by vytvořili jen stěží.

A navýšení hypotéčních splátek se v budoucnu pravděpodobně nevyhnou. Už nyní je totiž jasné, že současné extrémně nízké hypoteční sazby nevydrží věčně a někdy opět porostou. I nárůst o jediný procentní bod přitom měsíční splátku po skončení aktuální fixace navýší o tisíce korun, což může mnoha domácnostem způsobit nemalé komplikace, které mohou vyústit až v to, že o své vysněné bydlení nakonec přijdou.

Pro zájemce o nové bydlení je tedy současný krok ČNB paradoxně pozitivní. Na druhou stranu je ale také dalším příkladem toho, jak stát prostřednictvím ČNB zasahuje do věcí, které by vůbec řešit neměl a které by si měl nastavovat sám trh, respektive daný člověk a jeho banka. Banka má totiž dostatek nástrojů jak u každého uchazeče posoudit jeho schopnost splácet. A svéprávnému člověku stát v takovýchto záležitostech radit nemusí a ani nemá.