Daň z nemovitosti jako feudalistický přežitek? Stát se bez ní obejde, domácnosti její zrušení uvítají
Něco málo přes deset miliard korun, tedy zhruba dvě desetiny procenta hrubého domácího produktu. Přesně tolik se každý rok vybere od majitelů na dani z nemovitosti. Téma je vždy aktuální na začátku roku, kdy s koncem ledna vyprší termín pro podání přiznání. A pak také o pár měsíců na jaře, protože konec května je zároveň poslední lhůtou pro zaplacení tohoto poplatku. Povinnost odvést státu, respektive příslušné obci, určitý podíl přitom mají všichni, kteří v uplynulém roce získali pozemek, stavbu či bytovou nebo nebytovou jednotku. Přiznat se k dani musí také všichni, kdo stávající nemovitost rozšířili přístavbou nebo měnili výměru pozemků. Týká se tak stovek tisíc domácností.
Už v minulosti jsem opakovaně volal po zrušení této daně. Zásadním důvodem je, že jde fakticky o dvojí zdanění. Stát totiž daní majetek, který si jeho občan pořídil z příjmů, které už zdaněny byly. A to už vůbec nemluvím o dani z nabytí nemovité věci (pokud jde o starší dům či byt). Majitel nemovitosti, který ji dále pronajímá, musí platit také daň z příjmu z tohoto pronájmu. Jednu věc tak stát daní hned několikrát.
Více čtěte zde: