Klid mi přinášejí japonští kapři koi
Člověk přes den intenzivně pohlcený realitním byznysem ale dokáže k večeru zcela vypnout. Nezajímají ho žádné fasády, žádná okna ani elegantní střechy. »Koníčky« Evžena Korce mají srst, ploutve nebo peří.
HN: Již jako malý chlapec jste chytal čolky? Jak jste se dostal ke zvířatům?
Ne, čolky jsem nechytal, ale zvířata jsem měl rád odmalička a odmalička jsem je pěstoval. Posléze jsem vystudoval jsem Karlovu univerzitu, genetiku a molekulární biologii. Genetiku a zvířata mám rád dodnes, kvůli nim jsem si pořídil dvouhektarovou zahradu, zvířata potřebují prostor.
HN: Pozemek zahrady je nejen velký, ale i dobře situovaný. Vybíráte takové pozemky i pro klienty bytových projektů Ekospolu?
Snažíme se vybrat vždy nejlepší, kombinující budoucí bydlení v zeleni se snadnou dopravní dostupností. Proto jsou naše projekty vždy rychle vyprodané.
HN: Co znamená rychle prodané?
Prodáváme dva projekty, které jsou celkem za miliardu korun. Jde o Rezidence Strašnice a Panorama Kyje. Do prodeje jsme je dali zhruba před čtyřmi měsíci. Sto bytů Rezidence Strašnice je prodaných a ze dvouset dvaceti bytů Panorama Kyje zbývá zhruba 35 procent volných bytů.
HN: Kolik vaše byty stojí?
Pohybujeme se v cenové kategorii mezi 40 a 60 tisíci korunami za metr čtvereční. Nejsme vysloveně nejlevnější. Méně než 40 tisíc za metr už znamená nejlevnější na úkor kvality. Ani nejsme ve skupině super luxusních bytů. Poslední dva roky je značný přetlak rezidenčních projektů, staví se víc, než se prodá. my ale prodáme vše, co postavíme.
HN: Neobáváte se poklesu poptávky po nových bytech?
Nedomnívám se, že by poptávka poklesla. Spíše očekávám stagnaci v tom smyslu, že půjde jen o pomalý růst poptávky. Stejným tempem, tedy pomaleji než dosud, porostou i ceny bytů. Růst nebude rozhodně menší než inflace plus nějaká tři procenta, ale rozhodně to nebude až dvacet procent jako v posledních letech.
HN: Na jakých projektech pracujete nyní?
V současnosti připravujeme zhruba deset nových lokalit. Během příštího roku pustíme do prodeje byty v hodnotě převyšující tři a půl miliardy korun. S projekty, které jsou v běhu, to je celkem pět miliard korun v prodejních cenách bytů.
HN: V Praze vhodných stavebních pozemků ubývá. Jak nacházíte nové lokality?
HN: To je zásoba. Jak ale nakupujete pozemky nyní?
HN: Můžete srovnat situaci s pozemky v Česku a v Německu, kde jste také podnikal?
Jezírka, kde plavou barevné miliony korun
HN: Zahradu máte skutečně velkou, dřeviny jsou s citem komponované, vidíme i jezírka. Na okrasu?
Ne, jezírka slouží k chovu koi kaprů. Jsou po staletí šlechtění v Japonsku. Neznám zajímavější rybu, než jsou koi kapři. Jsou nádherně barevní, dožívají se až sta let, dorůstají do délky půldruhého metru. Ryby, které mají více než metr, se nazývají jambo, jsou velice vzácné. Tomu se blíží třeba ten oranžový, ten má 90 centimetrů. Mám tu ještě jednu pozoruhodnost, závojnatého koi kapra, který se vyskytuje málokde. Několik ryb, které mám, jsou takzvané show třídy, ty mohou na výstavy, já s nimi ale nejezdím. Jsou vypěstované v Japonsku, odkud přijedou jako malé a tady dorůstají. Já je tu množím. Ale dosáhnout toho, aby ryba byla show třída, to je obtížné, to je jedna ryba z mnoha tisíc. Je to třeba ta bílá ryba s červenou hlavou, jmenuje se Tančo Kohaku. Zvlášť oblíbená v Japonsku, připomíná japonskou vlajku.
HN: Jak docílíte toho, aby se třeli jen ti kapři, které chcete zušlechťovat?
Koi kapři jsou ustáleni zhruba ve čtyřiceti formách, znaky jsolu dané polygenní dědičností. Když křížíte červené kapry mezi sebou, vznikne sice červená ryba, ale ne vždy se všemi znaky, které má mít. Z mnoha tisíc jedinců se vybere jedna ryba, která ty znaky má a která ty znaky neztratí, když dorůstá.
HN: Kolik koi kaprů v jezírku máte?
Asi sto padesát. Ve vedlejším jezírku mám asi sedm set karásků, protože je mi líto je prodat. Řada lidí neví, jak se o rybku starat, ta přežije léto a pojde. To nechci.
HN: A jak se musíte o rybu starat?
Musíte mít například čističku. Pro takhle velká jezírka se komerčně nevyrábí, já musel studovat, jak jsou navržená japonská jezera a potom to nechat vyrobit. Komerční čištění se dělá pro jezírka o obsahu do třiceti kubických metrů. Já mám jedno sto padesát a druhé sto kubíků velké. V nejhlubším místě má přes dva metry, aby koi kapři přežili v zimě. Koi kapr je velice choulostivá ryba a těch jezírek, kde by dorůstali přirozené velikosti, je v Česku velmi málo. Musí mít speciální krmení, plovoucí, dováží se z Německa a z Japonska.
HN: Nemají kapři nepřátele?
Mají, samozřejmě mají. Občas tu zakrouží volavka, tu musíme odhánět. Kormoráni, ti jsou úplnou katastrofou. Jsou dole u Berounky, když nad námi zakrouží, musíme hlídkovat. Takové jezírko by dokázali vybrat na posezení. Stane se, že mi známi zavolají - pozor, od Prahy letí čáp...
HN: Co vás na rybách okouzluje? Mazlit se s nimi nemůžete...
Pohled na koi kapry mi přináší dobré pocity. Když si potřebuji něco rozmyslet, dívám se na ně, jak něco pojídají, jak jsou v pohodě, a ta pohoda se přenese i na mne. Pro mne to znamená dokonalou relaxaci.
HN: Vzácní japonští koi kapři asi nejsou levní...
Tyto ryby, když jsou čisté a velké, tak to je i šedesát, sedmdesát tisíc korun za kus. Menší či méně vybarvené stojí dvacet, čtyřicet tisíc korun.
HN: V jezírku vám tedy plave nejméně pět milionů...
Senegalským papouškům chutná i vařené maso
HN: Na zahradě máte i voliéry...
V té první je páv. Musí mít pletivo i shora, jinak by uletěl. Jsou pěstovaní jako sebevědomá zvířata, jsou schopni i zaútočit. Vedle mám australské rosely, mají tu budku a snažíme se odchovat mláďata. To je ale běžný druh papouška.
HN: V další voliéře pobíhají koroptve?
To jsou bažanti. Tvrdí se, že mezidruhovým křížením bažantů vznikají jedinci, kteří jsou dál neplodní. Já tady ale mám křížence bažanta královského a bažanta obecného a dál se kříží plodně, máme kuřata. To, co se v literatuře tvrdí, není pravda. Vedle jsou bažanti zlatí, ale s těžkým srdcem budeme muset nějaké prodat, protože jsme jich namnožili moc.
HN: Jak se jmenují barevní papoušci ve vedlejší kleci?
Jsou to papoušci senegalští. Ti jsou nádherně ochočení. Dožívají se tak čtyřiceti let. Pak máme ještě papoušky žako. To je papoušek, který není příliš krásný, ale je mimořádně inteligentní, dokáže se naučit mluvit.
HN: Co takoví papoušci jedí?
Jídelní lístek na celý týden visí tady na stěně. Cituji: voda - dvě misky, pravidelně měnit. Speciální krmení pro senegaly: slunečnice, jablko, broskev, banán, víno, rybíz, pomeranč, meloun, mrkev. Vařené maso, jedna až dvě čajové lžičky. Tvaroh, půl vařeného vejce. Chemicky neošetřená tráva. Salát, jeden vlašský ořech, čtvrtinu piškotu. To je denní menu.
HN: Černý labrador, který kolem vás pobíhá, je hlídací nebo patří mezi chovné exponáty?
To je pokus o vytvoření nového plemene. Zdánlivě vypadá jako labrador, ale ve skutečnosti to bude nové plemeno, které se bude jmenovat Cane Roto. Ve standardech zatím není popsané, bude teprve ustálené. Má rysy plemene Cane Corso. Oproti labradorovi je o trochu větší, má trochu jinak tvarovanou hlavu a úplně jinou povahu. Když sem přijdete večer, umí ošklivě pokousat, to labrador nikdy neudělá. Je výborný hlídač. Vladimír Kaláb