E15, 02.05.2011

Evžen Korec, ředitel, Ekospol
Právě zajištění důstojného bydlení i dalších základních životních potřeb pro současné seniory či hendikepované je jednou ze základních úloh státu. Nelze to ale dělat jen nekonečnou tolerancí regulovaného nájemného, které je v podstatě protiústavní a pošlapává základní práva vlastníků bytů a domů. Stát, respektive města by měla disponovat dostatečným počtem malometrážních jednotek, které by jednak sloužily jako byty pro seniory či hendikepované, jednak jako startovací byty například pro mladé rodiny či absolventy. Bohužel, drtivé většiny takových bytů se města příliš lehce, často pod vlivem korupce, zbavila formou divokých privatizací bytového fondu.

Marek Sadil, marketingový ředitel, ZFP developer
Určitě ano. Avšak tím netvrdím, že stát seniory vůbec nepodporuje. Existuje spousta sociálních programů, kterými stát naše starší spoluobčany podporuje a pomáhá jim usnadnit situaci danou jejich hendikepem. Zastávám však názor, že prioritní snahou řešení bytové situace seniora by mělo být zachování pohodlí jeho vlastního domova, s vhodnou personální či finanční podporou, nad nechtěným zajišťováním místa v domově pro seniory, který ne vždy musí odpovídat představám klienta, či jeho rodinných příslušníků.

Jiří Pácal, ředitel, Central Europe Holding
Měl, současní senioři nejsou často schopni své bydlení sami řešit. Měl by se přijmout zákon o sociálním bydlení, zajišťující ochranu domácnostem seniorů s možností bydlení v obecních bytech, domech pro seniory nebo příspěvek na bydlení. Je však nutno podotknout, že seniorem se nestáváme přes noc, každý by se měl na toto období připravit.

Pavel Smolka, rezidenční oddělení, King Sturge
Je dobrou tradicí ve vyspělých civilizovaných státech, že mají nějaký program pro bydlení a péči o seniory, nejlépe v kombinované verzi. Obecně dle mého názoru platí, že by takový stát měl umožnit spokojené dožití starších osob, které nejsou zcela samostatné, nebo mají nějakou formu zdravotního omezení tak, aby byla zároveň zachována jejich svoboda a možnost samostatného rozhodování, například o počtu a času návštěv, trávení volného času a podobně. Dobrým řešením je například pečovatelský dům, kde je zajištěna základní pomoc, dohled a možnost zdravotní péče.

Michal Kocián, předseda představenstva, Finep Holding
Vzhledem ke stoupajícímu počtu seniorů v naší republice je jisté, že je nevyhnutelné se touto otázkou intenzivně zabývat. Otázku postupu bych však spíše směřoval na ministerstvo práce a sociálních věcí, do jehož kompetence tato problematika spadá.

Marcel Soural, předseda představenstva, Trigema
Určitě ano. V současných ekonomických podmínkách je úloha státu nezastupitelná a klíčová. Stát by měl nastartovat programy podpory seniorského bydlení. A to především vzhledem ke slabé ekonomické síle dnešních seniorů.

Martin Makovec, new business manager, Avestus Real Estate
Ano. Jedním z důvodů, proč je soukromé vlastnictví domů pro seniory zatím tak málo rozšířené, je absence zkušených mezinárodních provozovatelů těchto zařízení. Ideální struktura projektu na seniorské domovy z pohledu developera je stejná jako u výstavby hotelů. V případě hotelů obyčejně developeři nebývají současně jejich provozovatelé. Není to jejich klíčová aktivita. Developeři potřebují spolehlivé partnery, se kterými mohou uzavřít pevnou dohodu. Protože ale v České republice takoví soukromí partneři pro developery nejsou, měl by jejich roli nahradit stát. Toto řešení by mělo být pouze dočasné, dokud si trh neuvědomí, že tento byznys může být výnosný. Jakmile se to prokáže a uplatní se ekonomické zákony, na trh přijdou noví investoři, kteří stát nahradí.

Jan Koubík, marketingový ředitel, BEMETT
Staří lidé se neradi stěhují z míst, kde prožili velkou část života. Přesto jsou stále častější případy, kdy se do našich levných bytových projektů stěhují senioři z drahých obecních či soukromých bytů v centru města - a s placením hypotéky jim pomáhají děti, jež to chápou i jako investici.

Martin Louda, ředitel, SIDI Czech Republic
Ano, ale pouze v omezené míře. Počet seniorů roste a není možné uspokojit všechny zájemce. U seniorského bydlení by se určitě mělo počítat s výraznou spoluúčastí klienta.

Peter Višňovský, obchodní ředitel, LEXXUS
Měli bychom přestat dělit lidi podle věku, rodinného stavu, počtu dětí. Posuzujme je výhradně podle konkrétní sociální situace. Osamělé seniory odkázané jen na svůj důchod je bohužel nutno řadit mezi sociálně ohrožené. Úlohu státu chápeme v cílené finanční pomoci tam, kde po odečtení životního minima nezbývá na náklady spojené s přiměřeným bydlením. Finanční příspěvek by měl tento rozdíl vyrovnat. Nejsem příznivcem vytrhování seniorů z jejich prostředí, na nějž jsou zvyklí a sestěhovávání do domů pro seniory, které jsou mnohdy budovány v nevhodném prostředí centra města. Lepší variantou je sociální péče směřovaná naopak za seniory do bytů (ošetřovatelská služba, rozvoz jídel či kadeřnické služby).

Miloš Červenka, obchodní ředitel, Realitní společnost ČS
Určitě ano. Regulovaný nájem, který platila řada seniorů, dlouho zastával funkci měst, obcí a státu na úkor majitelů domů. Problematiku bydlení pro sociálně slabší, kam díky výši penzí nechtěně spadá mnoho seniorů, by měl řešit stát a samospráva. Protože se ale finanční zdroje na výstavbu a správu domů pro seniory ve státní pokladně asi jen tak nenajdou, měl by stát připravit podmínky i soukromým subjektům.

 

Zpět na Ekospol v mediich