Co lidi vede k nakupování na místech, kde týrají zvířata?

A přesto se nezdá, že by to návštěvníkům nákupního centra Grandview v jihočínské provincii Kuang-tung nějak vadilo. Spokojeně popíjejí svou kávu z plastového kelímku, vychutnávají si fast food z přilehlých restaurací, chlubí se svými nákupními úlovky a přemýšlejí, co pěkného si dneska ještě pořídí. A mezi tím vším si jen tak mimochodem udělají nějakou tu patřičně rozjásanou fotku s majestátní lední medvědicí, kterou tu asi rádoby vtipně pokřtili jménem Pizza. Nijak je přitom netrápí, že je zvíře evidentně pološílené ze své klece o výměře několika málo metrů čtverečních, v níž je všechno vyrobeno z jakési umělé hmoty a jejíž zdi jsou prosklené, a přesto jimi nikdy nepronikne ani trochu opravdového slunečního světla.

Člověku se až svírá srdce nad osudem zvířete, které je 24 hodin denně bez milosti vystaveno zvědavým pohledům dobře se bavících zákazníků nákupního centra. A nikde žádný úkryt, kam by se mohlo aspoň na malou chvilku schovat. A místo mnoha stovek kilometrů čtverečních divočiny jen pár metrů umělé hmoty a skla. Jako ve zlém snu.

Vkrádá se srovnání s nějakou krutou reality show. Jenže lidští účastníci takové show, do ní vstupují dobrovolně. Užívají si své prchavé slávy a pozornosti ostatních. Jenže zvířeti jeho přirozené pudy velí schovat se nebo nejlépe utéct pryč. A tak (nejen) tento čínský chudák znovu a znovu v zoufalé snaze zkouší dostat se pryč. Tyto marné pokusy jsou však předem odsouzeny k nezdaru. Medvědovi tak nezbývá než po tisící přecházet sem a tam podél pár metrů stěny, která vymezuje jeho vězení. A jeho odměna? Možná ho večer nakrmí. Ale ne proto, aby bylo zvíře spokojené a mělo se dobře. Jde jen o to, aby populární atrakce vábící návštěvníky do centra, nepošla a naopak si co nejlépe prodloužila svou agónii života v akváriu. Bez naděje na změnu.

Medvědice ve svém utrpení není bohužel sama. Nákupní centrum pečující o „dobrou“ zábavu pro své zákazníky zřídilo ve svých prostorách dokonce celý polární svět, kde jsou v absurdním spojení mezi obchody a restauracemi s rychlým občerstvením k vidění nejrůznější mořští živočichové. Kromě nešťastné medvědice například i několik vlků. Vlky arktické chováme i v naší ZOO Tábor. Naše smečka si ale užívá velkorysého výběhu o výměře téměř 3000 metrů čtverečních. Dostatečný životní prostor zvířat a podmínky co nejlépe odpovídající jejich přirozenému prostředí jsou totiž pro nás samozřejmostí.

Bohužel to ale neplatí pro lidi, kteří pro peníze a v touze po zvýšení zisků neváhají vystavovat zvířecí utrpení. Jediné, co by je od trestuhodného zneužívání nebohých zvířat mohlo odradit, jsou samotní návštěvníci nákupního centra, kterým pohled na zuboženého živého tvora dosud příliš nevadil (možná hlavně proto, že ho pod tíhou přeplněných tašek ani moc nevnímali). Stačilo by, aby se zamysleli, zda opravdu chtějí své těžce vydělané peníze utrácet na místech, kde brutálně týrají zvířata. Vždyť selfíčko s divokou šelmou by si mohli udělat i před velkoformátovým plakátem. Na něm by zvíře aspoň vypadalo spokojeně.