Ceny bytů ženou vzhůru nekompetentní úředníci, pomalé povolování a nedostatek pozemků

Jen ve druhém čtvrtletí letošního roku zdražily v Česku byty meziročně o 13,3 procenta, což naši zemi katapultovalo na nelichotivé první místo. Celoevropský průměr přitom činil 4,4 procenta. Razantní zdražování potvrzují i statistiky EKOSPOLU, podle nichž vzrostla cena průměrného nového bytu v Praze za půl roku o 1,3 milionu korun na 6,18 milionu.

Situace je v hlavním městě i ostatních regionech specifická. V žádném případě se nedá mluvit i realitní bublině, jak před ní nesmyslně varuje Česká národní banka. Poptávka po novém bydlení i díky neustále rostoucí ekonomice neutuchá a zůstává i nadále velmi vysoká. Ceny nového bydlení však ženou vzhůru zcela jiné faktory, než umělé nafukování trhu.

Zásadním důvodem současného zdražování nemovitostí je jejich enormní nedostatek. Zatímco ještě na konci roku 2015 bylo v nabídkách pražských developerů celkem 5800 nových bytů, aktuálně jejich počet klesl pod třítisícovou hranici. Taková zásoba by při současném tempu prodeje stačila na pouhý půlrok.

Za normální situace by developerské firmy doplňovaly ceníky rychleji tak, aby se nepoměr mezi nabídkou a poptávkou vyrovnal. Tomu však brání zásadní překážky. Tou hlavní je tolikrát zmiňovaný a kritizovaný proces povolování nových staveb, který patří v Česku k nejpomalejším v celé Evropě. Kvůli tomu trvá příprava stavby bytového domu mnoho let, někdy i celé desetiletí.

Výrazný podíl na neschvalování nových staveb mají úředníci stavebních úřadů, kteří často nerespektují správní lhůty a neobtěžují se vydat rozhodnutí ani dlouhé měsíce po uplynutí všech stanovených termínů. Často jsou v této nečinnosti podporováni lokálními politiky, kteří si na boji proti „zlým developerům“ postavili svou politickou kariéru. Bez ohledu na to, že bezhlavý boj proti nové výstavbě udělá z každého místa mrtvý skanzen.

V hlavním městě problémy prohlubuje desetiletí neaktualizovaný územní plán, který měl už v roce 2010 přinést nové pozemky vhodné k výstavbě. To se nestalo a logicky tak zásoba lokalit pro rezidenční výstavbu výrazně prořídla. V současnosti je obrovský problém najít místo, kde by se dalo stavět. A pokud už nějaké takové místo je, tak požaduje jeho majitel velmi vysokou cenu. Což se v konečném důsledku opět projeví ve zdražení bytů.

Klíč k zastavení spirály rostoucích cen mají v rukou úředníci a politici. Představitelé lokální samosprávy by měli místo nesmyslného boje s větrnými mlýny a planého slibování neprodleně aktualizovat územní plány tak, aby se jim svěřené lokality opět začaly přirozeně rozvíjet. Úředníci zase musí výrazně zrychlit rozhodování o stavebních záměrech. Ať přestanou do nekonečna hledat drobné formální chyby v mnohasetstránkových dokumentacích a naopak pokud je plánovaná stavba v souladu s územním a regulačním plánem, musí začít bez prodlev vystavovat povolení.

Jen tak lze zastavit zdražování nemovitostí a vrátit se do situace, kdy si nové bydlení může dovolit většina domácností. To totiž nyní bohužel kvůli krátkozrakým politikům a nekompetentním úředníkům ani zdaleka neplatí.