Úřednický socialismus: závazné lhůty pro rozhodnutí jsou prý nepřípustným nátlakem

V nedávné studii, v níž hodnotila celkem 189 zemí světa, vyhodnotila Světová banka povolovací proces staveb v ČR jako 19. nejdelší na světě. A to se ještě jednalo o mírné hodnocení, protože Světová banka se ve své studii odvážila bláhově předpokládat, že český úředník během povolovacího procesu dodrží všechny stanovené lhůty. Právě liknavost úředníků a nedodržování stanovených lhůt je vedle složitosti samotného procesu hlavní příčinou současné paralýzy českého stavebnictví.

Za logický a zcela legitimní lze tedy považovat požadavek většiny z výše jmenovaných zástupců odborné veřejnosti, který volá po zjednodušení povolovacího procesu a nastavení závazných schvalovacích lhůt pro úředníky tak, aby nedocházelo k dalším neúměrným protahováním řízení a jeho zdržování.

Pro většinu z nás, kteří pracujeme v komerčním sektoru, je takové určování závazných lhůt a termínů, do kdy je třeba určitou věc dokončit, odevzdat či posoudit, samozřejmým denním chlebem a většinu z nás by nejspíš ani ve snu nenapadlo, že s tím není něco v pořádku. Ovšem chyba lávky! Pokud se něco takového u vás ve firmě děje, můžete se od teď odvolávat na zástupce ministerstva pro místní rozvoj a dalších zainteresovaných ministerstev, kteří závazné lhůty považují za nepřípustný nátlak na úředníky.

Připadáte si, jako že vám nejspíš něco uniká nebo že si z vás někdo dělá dobrý den? Nenechte se zaslepit vlastní soukromou zkušeností! To, že vy mnohdy zůstáváte v práci do půlnoci, abyste stačili dokončit úkol v daném termínu, protože víte, že kolega už na to čeká a bez toho se nepohne dál, v tomto případě neobstojí. Váš a úředníkův svět, to je něco docela jiného! Na úřadě žádné pozemské zákony neplatí! Úředník je pámbů. Pokud říká, že to nestihl, tak to prostě nestihl, a vy zaprodanci z komerční sféry na něj nevytvářejte tlaky – ještě by z toho, chudák, měl stres.

Co na tom, že tím trpí celé české stavebnictví, které se výrazným způsobem podílí na českém HDP? Že se v krátké době můžeme dostat do situace, kdy se přestanou realizovat stavby a dojde ke kolapsu celého odvětví? Co na tom, že stavebnictví u nás živí tisíce rodin? Hlavně, když může být úředník v klidu a nikdo na něj nemůže. A nás ostatní může hřát vědomí, že aspoň někdo se má v naší zemi skutečně dobře. Budiž mu to přáno!